Inflace v Česku: co říkají čísla a co cítíme v obchodě

Jak se inflace měří — a proč to není celý příběh

Český statistický úřad měří inflaci pomocí spotřebního koše — souboru stovek položek od potravin přes energie až po dopravu. Váha každé položky odpovídá průměrnému podílu výdajů českých domácností. Výsledné číslo je přesné pro průměrnou domácnost, ale průměrná domácnost neexistuje. Rodina s dětmi utratí za potraviny a energie výrazně větší podíl příjmů než bezdětný pár ve středních letech. Senioři jsou citlivější na zdražování léků a energií. Mladí nájemníci v Praze pociťují nárůst nájmů, který v celostátním indexu tvoří jen malou část. To vysvětluje, proč může ČSÚ hlásit inflaci čtyři procenta, zatímco řada domácností má pocit, že věci zdražily mnohem více. Oba pohledy mohou být zároveň pravdivé — záleží na tom, co kupuješ a kde žiješ.

Co říkají data za poslední rok

V posledních dvanácti měsících zaznamenaly největší cenový růst potraviny — zejména mléčné výrobky, pečivo a zelenina — a energie domácností. Naopak ceny elektroniky a oblečení stagnovaly nebo mírně klesly, což přispívá ke zklidnění celkového inflačního indexu. Klíčový vliv má také koruna: silnější kurz vůči euru tlumí zdražování dováženého zboží, zatímco domácí výrobci čelí vyšším mzdovým nákladům. ČNB proto sleduje tzv. jádrovou inflaci, která vylučuje energii a potraviny, protože lépe odráží trvalé cenové tlaky v ekonomice. Pro běžného spotřebitele je ale jádrová inflace abstrakcí — v obchodě platíš za vše, včetně potravin a energií. Srozumitelné čtení inflace proto vyžaduje pohled na více čísel najednou, ne jen na jedno souhrnné procento.